|
Jaromír Jágr |
Proč říkáte samozřejmě?
To já mám největší zodpovědnost. V nejdůležitějším zápase jsem se neprosadil. Bylo by srabské, pokud bych řekl, že za to nemůžu.
Čím vás Švédové přehráli?
K ničemu nás nepustili. K ničemu. Při přesilovkách přesně věděli, co hrajeme. Tam nám šance moc nedali. Při hře pět na pět byli rychlejší, všude.
A pokryli i vás.
Určitě. Neměl jsem šanci.
Jak dlouho se vám bude tento zápas přehrávat v hlavě?
Na to nedokážu odpovědět, nevím. Nebylo to tak, že bychom nechtěli, prostě se nedařilo. Neměli jsme na to. Těžko říct, z jakého důvodu. Buď byl soupeř tak dobrej, že nám nic nedovolil, nebo... Prostě jsme nebyli schopní se prosadit.
Je to zklamání silnější než smolné vyřazení s Omskem? Tam vás v rozhodujícím zápase s Kazaní dělilo od postupu do semifinále 15 vteřin.
V Omsku jsem věděl, že je můžeme porazit. Dneska jsem ten pocit neměl. Švédi byli lepší. Nemůžu říct o dnešku, že jsme měli smůlu. Oni nás přehráli.
A dá se tohle zklamání srovnat s tím z Prahy 2004?
To bylo doma. A šlo o úplně jiný zápas. Vedli jsme 2:0, měli jsme to dobře rozehrané. Tentokrát jsme byli v těžké situaci od začátku. Nevyvinuli jsme žádný tlak, který by přinášel extrašance. Když už něco bylo, tak šlo o střely z dálky, které jejich brankář viděl.
Je to jen náhoda, že Češi třikrát za sebou vypadli ve čtvrtfinále?
Nevím, o tom se mi těžko mluví. Teď je chvilka po zápase, jsou ve mně nějaké emoce. Nechci říkat názor, s kterým bych nesouhlasil, až se nad tím později hlouběji zamyslím. Určitě na tom nejsme hokejově tak, jako třeba před deseti lety. Určitě ne. To je jediný, co ti na to můžu říct. Ale to není žádná věda, to už ví každej.
Takže je na českém hokeji něco třeba změnit?
To bychom tady mohli sedět hodinu. Těžko říct. Na mistrovství světa je to pořád víceméně věcí jednoho utkání. A bohužel - poslední dobou se nám rozhodující momenty moc nedaří. Začít se musí někde úplně jinde. U mládeže. V reprezentaci je jedna generace dávno pryč, v týmu z ní zbyli poslední hráči. A když se podíváš na juniory, ti dostávají každý zápas neskutečné kotle. Někde nám ujel vlak.
Takže?
Nevím, co s tím. Já tu mládež nedělám. V juniorech je to každopádně tak, že se v téhle kategorii s prvními čtyřmi, pěti nejsilnějšími mančafty momentálně nemůžeme rovnat. Je to začarovaný kruh: když junioři nehrajou dobře, nikdo je nevezme do NHL, nedostanou šanci hrát. V Americe nám dávali přednost před Finy, Švédy, Rusy. Ale ta doba už je dávno pryč. Dřív jsme hráli hokej, se kterým jsme mohli konkurovat i nejlepším.
Vypadli jsme brzy, přitom tady soupeři neměli to nejlepší. Na olympiádě mít budou. Nejde z toho na vás až strach?
Já už určitě ne. Šance, že bych byl ve Vancouveru, je minimální.
Prosím?
Tam se bude hrát na malém kluzišti, na něj je zvyklá spousta hráčů z NHL. Já hraju v Rusku, na širším ledu.
Nebude Vancouver 2010 pro vás naopak motivací ukázat se po téhle prohře?
Jak bych odpověděl... Já se nechci někde ukazovat. Já jel na šampionát, protože jsem měl pocit, že mužstvu můžu pomoct. Jenže v rozhodující chvíli jsem nepomohl. Ale já teď nechci dělat žádná unáhlená rozhodnutí. Jsem teď prostě jenom hrozně unavenej. A smutnej, že jsme vypadli.
Ale není to snad tak, že už byste nechtěl víc reprezentovat?
To právě teď, po takovém zápase, nechce nikdo (hořký úsměv). Ale až se další den probudíme, to už bude něco jiného
